Jak tornádo probudilo činnou kompetenci v nás

Dne 24. června 2021 se stovkám lidí na Hodonínsku obrátil život naruby. Českou republikou
se prohnala bouře tak prudká, že to v novodobé historii nemá obdoby. A bohužel, tato
bouře dala vzniknout ničivému tornádu – což je v naší zemi opravdu nečekané a nevídané.
Nelze se tedy čemu divit, že nás tornádo zaskočilo naprosto nepřipravené. Ničivá přírodní
katastrofa, o které nikdo nepředpokládal, že může přijít.
Nechci a nebudu zde opakovat mnohokrát v médiích omílaná fakta – tento článek bych
chtěla pojmout trošku z jiné perspektivy.
Stát sice nabídl jistou formu pomoci – mimořádnou okamžitou pomoc – 58 000 kč,
zvýhodněný úvěr až pět milionů, nebo daňové úlevy.
Kromě toho na místě také dlouhodobě pomáhá armáda. (K 9.7.2021 se jedná 155 vojáků +
technika a také lékaři).
Na mě ale na celé katastrofě největší dojem zanechala lidská pomoc.
Stovky lidí se vydali – klidně i přes půl republiky – s úmyslem pomoci odklízet a zabezpečit
lidi, kteří z ničeho nic přišli o všechno. Na Facebookové skupině Pomoc Hodonínsku a
Břeclavsku je přes 27 tisíc lidí, a kromě poptávky a nabídky pomoci tam najdete také silné
příběhy.
V prvních hodinách, dnech po tornádu měli všichni plné ruce práce – nejvíce asi hasiči a
zdravotníci. Prohledávat trosky a pátrat po zasypaných lidech si mnoho z nás nedokáže
představit ani v tom nejhorším snu.
I přes tu nepředstavitelnou hrůzu mi opravdu vehnalo slzy do očí, kolik lidí jelo pomoci.
Kolik lidí poslalo věci, peníze. Kolik firem poslalo materiál na opravu střech, nebo nabízelo, že
přijedou i s technikou – vše zdarma.
Začaly přicházet nabídky pomoci i ze zahraničí. Naprosto neskutečná solidarita, nikdy dřív
jsem tohle nezažila a přijde mi, že právě toto jsou chvíle, kdy nezáleží na ničem (názory,
politické preference, kterému týmu ve fotbalu fandíte… to vše jde stranou), a kdy se náš
národ semkne jako jeden.
Když se později vyhlásily sbírky a když začaly pomáhat neziskové organizace, měla jsem
z toho smíšené pocity. V žádném případě nechci ponižovat jejich práci, ale pro mě jako
člověka z venku to bylo velmi matoucí. Pár dní po tornádu v médiích upozorňovali, že
nemáme jezdit pomáhat na vlastní pěst, že ještě probíhají záchranné práce. Že sklady mají
plné a mají všeho dost. Že někteří jeli pomoci, a byli policií obráceni zpět a nebyli vpuštěni.
Příspěvky na Pomoci Hodonínsku a Břeclavsku ale vypadaly jinak.
Nevím, jestli prostřednictvím známých se ozývaly příspěvky, ať nevěříme médiím, že jsou
lidé, třeba i starší, kterým nemá kdo pomoci. Že je potřeba úplně každá ruka. Byla jsem
z toho rozčarovaná a zmatená. Co tedy bylo to správné rozhodnutí, poslouchat systémové
složky a neplést se tam, nebo poslechnout srdce a jet vlastníma rukama pomoci lidem? Myslím, že v takových situacích Český národ jasně ukázal, že dokážeme být jak činní, tak také
i kompetentní. Nevím nakolik bylo nebo nebylo potřeba organizovat – to nechci soudit a
nehodlám znevažovat ničí práci – ale dokážeme si pomoci v hodině nejtěžší a každá ruka
může být činná a dokáže pomoct.
To mě naplnilo nadějí, že si jako člověk člověku dokážeme pomoct sami. Že jsme schopni
obrovských, neskutečných věcí, když je třeba, a když chceme. Každý z nás je činný a
kompetentní v rozhodování o svém vlastním životě a činech.
Děkuji z celého srdce všem, kdo pomohli. Prací, materiálem, penězi, jídlem, čímkoliv. Dojalo
mě to, a díky této katastrofě, a vám všem, mám znovu alespoň malou jiskřičku víry, že
můžeme jako společnost a národ něco dokázat.

Za Činnou kompetenci z.s.
Gabriela K.

Zdroje:

 https://www.seznamzpravy.cz/clanek/armada-poslala-na-pomoc-jizni-morave-zdravotniky-169358
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/pomoc-tornado-morava-charita-sbirky-168273
https://archiv.ihned.cz/c1-66948740-prvni-penize-z-verejnych-sbirek-uz-odesly-obetem-tornada-kvuli-exekucim-se-ale-k-lidem-nemusi-dostat
https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/stat-vyhlasil-danove-ulevy-pro-poskozenetornadem-4036500